Děda
17.května můj děda spadl ze schodu a odvezli ho do brněnské nemocnice.Tam byl děda v komatu několik dní.Když se jeho stav zlepšil,tak ho převezli do našeho města.Chodili jsme za ním celá rodina.1.května ve středu se mi nic nedařilo.Cítila jsem,že se něco stane.Zavolala jsem proto tatkovi,ale on mi řekl,že děda je ještě sice v komatu,ale jeho stav se nezhoršil.To mě trochu uklidnilo.Další den to bylo ještě horší.Nemohla jsem se soustředit dokonce ani ve škole.Večer jsem byla hodně unavená,proto jsem šla spát už v 8 hodin.Usnula jsem hned,ale asi za hodinu mě vzbudil průvan,který byl najednou v pokoji i když dveře i okna byla zavřená.Posadila jsem se na postel a před sebou uviděla svého dědu.Usmíval se na mě a pak jenom řekl:Michalko já tě mám rád,ale musím odejít.Mám tě moc rád.Plakala jsem a prosila ho,at zůstane,.On se jenom usmál a byl pryč.Po tváři mě pohladil vánek a spala jsem dál.Ráno jsem šla za mamkou a všechno ji řekla.Tvrdila mi,že se mi to určitě jenom zdálo.Než jsem šla do školy,tak jsem vybrála ze schránky poštu.Byla tam obálka určena pro mě.Bylo v ní dědovo parte.Umřel 2.června.Došlo mi,že se semnou chtěl rozloučit.